V současné době se v chovech skotu řeší problémy způsobené dvěma rody z třídy Kokcidií, a to:
1) rod Kryptosporidie - průjmové stavy u telat nejčastější ve věku 7-14 dní stáří, možný výskyt až do dvou měsíců věku
2) rod Eimerie – průjmové stavy u telat ve věku 3-18 měsíců
Kryptosporidií se v chovech skotu vyskytují čtyři druhy. Cryptosporidium andersoni se vyskytuje v žaludku, onemocnění je bezpříznakové, celoživotní, žádná léčba není účinná, napadeným orgánem je slez. Cryptosporidium bovis, Cryptosporidium ryanae (v ČR se nevyskytují) a nejznámnější Cryptosporidium parvum, způsobující úporné průjmové onemocnění, jehož původce je ihned po vyloučení infekční. Cryptosporidium parvum infikuje všechny části tenkého střeva, kde zcela zničí epitel, závažné průjmové stavy jsou bez krve. Onemocnění trvá asi 14 dnů. Při vzniku infekce nezáleží na počtu přijatých oocyst, k infekci postačuje jediná oocysta. V chovech dojného skotu je toto onemocnění časté z důvodu kontinuálního přísunu vnímavých jedinců, především ve skupinových chovech. U mastného skotu se vyskytuje omezeně v závislosti na termínovaném telení.
Velmi důležitou ochranou skotu před tímto onemocněním je dodržování správné zoohygieny jak u zvířat, tak u ošetřovatelů.
Léčebně a preventivně či při výskytu první příznaků onemocnění se v postižených chovech podávají přípravky, které snižují počty vylučovaných oocyst. U nemocných zvířat je možné použít podpůrně i přípravky na zvýšení celkové i lokální imunity, dodávající energii a zajišťující dehydrataci.
K diagnostice je možné využít odběr vzorků v chovu a jejich vyšetření v akreditovaném SVU nebo rychlé stájové testy, zaměřené konkrétně na diagnostiku Cryptosporidium parvum, Rotavirů, Koronavirů, E.Colli a Clostridium perfringens. Tato rychlá diagnostika se provádí přímo na farmě. Výsledky jsou k dispozici cca za 15 min.
Původcem onemocnění je protozoální parazit rodu Eimaria. V součastné době je u skotu známo 21 druhů Eimérií. Pro skot jsou nebezpečné tři druhy a to E. alabamensis, E. zuernii, E. bovis. K nakažení zvířete dochází výhradně sporulujícími oocystami. U Eimerií probíhá vývojový cyklus ve dvou fázích. První je fáze nepohlavního rozmnožování ve střevních buňkách, vznikají samčí a samičí parazitická stádia, dochází k degradaci střevního epitelu. Druhá fáze je fází pohlavního rozmnožování, při které vznikají neinfekčních oocyst, které se vylučují trusem v ohromném množství do prostředí. Vyloučené oocysty se za příznivých vnějších podmínek, tzn. teploty 20 °C- 25 °C a vlhkosti 60 % za 2-5 dní změní na infekční stádia, sporulující oocysty, schopné nakazit jiná zvířata ve stádě. Průběh infekce ovlivňuje nejen množství těchto oocyst, ale také odolnost zvířete, věk, stres, zoohygienické a klimatické podmínky. S nižší teplotou prostředí se sporulace nezastavuje, pouze se prodlužuje její čas.
Eimérie mají afinitu k tlustému i tenkému střevu.
- tenké střevo je dlouhé, poškozené buňky jsou rychle nahrazovány, nevyužité živiny je možno využít ještě v tlustém střevě
- klinika nevýrazná, výkaly kašovité, úhyny jen ojediněle
- největším problémem jsou ekonomické ztráty, zvířata špatně rostou, jsou více vnímavá k jiným onemocněním
- klinika velmi výrazná, těžké průjmy s krví, celková alterace zdravotního stavu, teplota 40 °C, ztráta tekutin a minerálních látek, ulehnutí a následný úhyn
- přeživší zvířata jsou výrazně opožděná ve vývoji, stávají se vylučovateli oocyst, stejně tak jako starší skot, který již klinicky neonemocní
Nejvhodnější je provést rozbor výkalů.
Ovšem je třeba si dát pozor na dvě situace, které nám mohou dát zavádějící výsledek:
1) negativní výsledek nemusí znamenat, že zvíře není infikováno, může se nacházet ve stádiu degradace slizničních buněk střeva (fáze nepohlavního rozmnožování)
2) bezpříznakové zvíře naopak může vylučovat oocysty (přeživší a starší zvířata)
Podávaní elektrolytů, rehydratace (u těžších případů infuzní terapie), protizánětlivé přípravky, kokcidiostatika. Klinickou kokcidiózu je třeba léčit jako enteritídu, tzn. podáním antibiotik, dobrá zkušenost je se Sulfonamidy. Ty minimalizují poškození střevní stěny, redukují vylučování oocyst, omezují vznik sekundární bakteriální infekce a výrazně zlepšují klinický stav zvířete.
V rámci prevence je důležité oddělit zvířata s klinickými příznaky od zdravých zvířat, protože v trusu je obrovské množství infekčních oocyst, zabránit znečištění napájecí vody a krmiva výkaly, zajistit dobrý management zoohygieny, likvidovat vlhká místa ve stáji (odkapávající nebo přetékající napáječky) i na pastvě - kokcidie obzvlášť dobře přežívají ve vlhkém prostředí a sporulující kokcidie na pastvině přežívají déle než rok (na takovou pastvu nevyhánět telata bez imunity). Zkrmování objemných krmiv z těchto pastvin může také způsobit nákazu.
MVDr. Bidlová Pavlína